Politik, pro kterého bezpečnost vlastních lidí není absolutní prioritou, by měl okamžitě odstoupit, protože není schopen plnit základní a nejdůležitější funkci státu - ochranu vlastních občanů!
Při teroristickém útoku v Paříži trvalo několik hodin, než se aktivisté a politici oklepali a začali kázat na stejnou notu. Dnes jsou již vyškoleni, a tak již ve chvíli, kdy Brusel sčítá své mrtvé a raněné, Miroslav Kalousek perlí a hlásá, že hlavně se nesmíme nechat zastrašit, protože to teroristé chtějí. Tolik mi to připomíná přímou linku do nebe, kterou bezpochyby vlastní někteří kněží, kteří vždy lidu tlumočí, co chce a nechce Bůh.
Ta písnička má stále stejné noty a komedie stále stejný scénář: Trochu předstíraného dojetí (ve skutečnosti je to jen úleva, že oni a jejich blízcí to přežili bez úhony) a řeči typu: Hlavně se nesmíme nechat zastrašit a někomu ukřivdit. A bude následovat bezpochyby ještě: Teroristické útoky jsou vlastně normální, v 70. letech jich bylo ještě víc, zvykejte si na ně a buďte rádi, že nežijete v pásmu Gazy a relativizování a rozmělňování útoků a ujišťování, že to nesouvisí s migrací (co na tom, u ďasa, jestli teroristé jsou migranti v první nebo následující generaci?) a hlavně musíme být hodní, aby se na nás přicházející migranti nenaštvali a že se vlastně nic moc nestalo a je to akce pár šílenců, kterou každý odsuzuje a hlavně nesmíme pošlapat v zájmu naší bezpečnosti jejich lidská práva.
Pak nepochybně ještě levicoví aktivisté vytasí všeobecný koncept viny, aby nás ujistili, že jsme si to zasloužili. A kdyby to nezabralo, nejnovější komunikační bomba to jistí: Kdo se zříká politiky EU, je kryptokomunista a ruský šváb či agent a chce tady Putina. To na lidi zabírá docela dobře, po nácících a xenofobech tento komunikační šrapnel stále ještě nevyčpěl, protože nadvládu Kremlu tu lidi ještě většinou pamatují a neznám nikoho, kdo by po ní toužil, takže zmateně zmlknou ve strachu, aby nebyli považováni za komunisty a ruské přisluhovače. Málokdo si uvědomí, že je vlastně tvrdě manipulován.
Politik, pro kterého bezpečnost vlastních lidí není absolutní prioritou, jako je Miroslav Kalousek, který reaguje tím, že se hlavně nesmíme nechat zastrašit, protože to teroristé chtějí (a před tím stejně reagoval Karel Schwarzenberg, který měl starost hlavně o lidská práva migrantů a bagatelizoval v odkazovém vystoupení v TV pařížské útoky tím, že se víc bojí jezdit autem než terorismu), by měl okamžitě odstoupit, protože není schopen plnit základní a nejdůležitější funkci státu, kterou je ochrana vlastních občanů. Stejně zareagoval v tomto článku i Jiří Dienstbier.
Znovu se tedy ptám: Kolik mrtvých ještě bude potřeba, aby politici místo toho, aby někomu neukřivdili a neohrozili sebe, svou kariéru a zájmy, se začali starat o své občany a jejich bezpečí a kdo se stará o křivdu, která byla spáchána na nevinných obětech teroristických útoků v Evropě? Nebát se a vesele tancovat po palubě Titanicu nestačí!
Obávám se, že veškeré diskuze se ve finále štěpí na dva myšlenkové základní proudy - jeden říká, že bližší košile než kabát a je čas se starat o své bezpečí a o budoucí bezpečí našich potomků. Druhý říká, že navzdory jakémukoliv nebezpečí musím pomáhat druhým, i kdyby mne to mělo stát život, že se nechám raději zabít nebo obsadit, ale hlavně nebudu bojovat. A tyto proudy se nikdy nedomluví.
Nezažili jsme válku, nezažili jsme obranu území, hlad, zabíjení druhých, náš blahobyt, území a bezpečí jsou pro nás samozřejmostí a nevážíme si jich. Kdybychom to zažili, bude tu jen málo lidí, kteří by se klonili ke druhému proudu. Část z nás stále věří tomu, že když budeme hodní, tak ostatní budou hodní na nás. Já už tomuto proudu po svých zkušenostech věřit nemohu, i když bych moc ráda.
