Končí svoboda pohybu?

Ministerstvo zemědělství opět perlí a přichystalo novelu, která ve svém důsledku může přinést prakticky zákaz vstupu obyvatel do volné krajiny pod pokutou 30 000 Kč.

Když jsem dnes otevřela noviny a dozvěděla se o chystané novele zákona, která by měla posílit myslivce v tom, že by v podstatě veškerou volnou krajinu uzavřeli veřejnosti a vstup by byl pod pokutou 30 000 Kč, zadoufala jsem, že je to jen špatný sen nebo nějaká novinářská dezinterpretace.

Podle tohoto článku v Idnes.cz mohou myslivci žádat o znepřístupnění honitby veřejnosti u obecních úřadů už nyní v době rozmnožování, hnízdění, kladení a odchovu mláďat nebo provádění lovů. Podle kritiků se však pravomoci myslivců novelou natolik rozšíří, že umožní uzavřít honitbu prakticky nepřetržitě. Pod honitbou se rozumí prakticky veškerá volná krajina. Tento problém dobře otevírá i rozhlasová beseda zde. Věnuje se mu i článek zde.

Jestli je něco pro mne bytostně důležité, je to právě volný vstup do krajiny. Na rozdíl od zahraničí, kde jsou lesy a cesty často nepřístupné a soukromý vlastník na vás okamžitě volá policii nebo vás vyhodí osobně, u nás můžete svobodně jít do většiny lesů, luk a polí. To jsem si často uvědomovala při toulání krajinou v zahraničí, jak obrovskou a málo si uvědomovanou výhodu máme. 

Když v r. 2009 myslivci s vážnou tváří navrhovali, že by se obyvatelé v době honů měli odít při vstupu do lesa do výstražných vest, většina lidí to vnímala spíš s úsměvem na tváři. Ale situace se stále zhoršuje.

Střetů obyvatel s myslivci stále přibývá a jako důvod bych možná viděla  krom toho, že se prostor volné krajiny, kde se zvěř pohybuje, neustále zastavuje, zmenšuje, ukrajuje, též v pronajímání honiteb obálkovou metodou, kdy tak pro myslivce často prudce vzrostly ceny nájmu honiteb, tedy vysazenou lovnou zvěř více chrání, protože se jim prodražila. Spolu s tímto se vyskytl nárůst karbofuranových otrav zvířat, kdy přímo v honitbách byly nacházeny pasti s otrávenou návnadou na lesní škůdce. A web, který mapuje karbofuranové otravy, je opravdu smutné čtení. Na otravy nehynou jen domácí miláčci, ale doslova stovky vzácných dravců i jiných ptáků či lesních šelem. Lidé ze záchranných stanic se s touto realitou setkávají velice často a jen bezmocně skřípou zuby nad úhyny orlů mořských a jiných klenotů naší přírody, kteří zahynuli díky záměrně nastraženým otráveným návnadám. Příznačné je, že počet dopadených viníků je nula, a to i když je naprosto prokazatelné, kdo jediný mohl mít z takového jednání prospěch. Více např. zde. Nebo zde.

Mé setkání s Ministerstvem zemědělství bylo vždy tristní. Když jsme se snažili prosadit, aby ze zákona nebylo možno využívat psy a kočky na maso, protože se zejména  na Chebsku začaly vyskytovat ilegální (nejenom) psí asijská jatka, sdělila mi právnička tohoto ministerstva, že žijeme v multikulturním prostředí a musíme se přizpůsobit takovým zvykům nových obyvatel.

Dalším bolavým místem je vyšetřování týrání zvířat – každý, kdo podával nějaký podnět, řešil množírnu či tyrana zvířat ví, o čem mluvím, kolik úsilí o nápravu situace bylo zmařeno neochotou a neschopností úředníků nebo policie se tím efektivně zabývat. Krajské veterinární správy, které toto řeší, spadají též pod Ministerstvo zemědělství.

Toto však byly jen okrajové záležitosti, které se dotkly jen malého počtu lidí, vstup do volné krajiny se však dotýká většiny z nás. Necháme si opět bez odporu toto citelné omezení svobody líbit? Bude nám i nadále jedno, jací "odborníci" toto ministerstvo řídí a budou se ministerské posty rozdávat jako trafiky s tím, že základ je, aby post ministra zemědělství zastával nimrod (nebo alespoň člověk s nimrody vrcholně sympatizující)? Jak je možné, že honební právo je u nás nadřazeno právu vlastnickému, kdy myslivec může vstoupit na váš pozemek a zastřelit zvíře? Tento zákonný unikát nemá v okolních státech obdoby.

Chápu, že zvěř je potřeba regulovat, ale jsou potřeba vyrovnané síly a respektovat práva všech stran. Krajina není jen myslivců, kteří si ji pronajali. Situace léty stále houstne, veřejný dialog se nekoná a zákonné úpravy směřují pouze k horšímu. Tudy cesta nevede.