Vyvodí pan Talafant z návratu iráckých uprchlíků osobní zodpovědnost?

31. 03. 2016 19:32:53
Osmičlenná rodina iráckých uprchlíků se chce z ČR vrátit do vlasti. Mluvčí nadačního fondu nabádá, abychom je nesoudili. Nesoudím je, nýbrž ty, kteří jsou za špatný výběr zodpovědni.

Osmičlenná rodina uprchlíků z Iráku je v ČR nespokojena a chtěla by se vrátit. Více zde. Následující den se toto číslo rozrostlo na 33 nespokojenců. Dalších 25 pokračovalo do Německa.

S. Hasan, který Generaci 21 pomáhal tyto uprchlíky se svými spolupracovníky v Iráku vybírat, od Generace 21 dal ruce pryč a řekl, že se v ČR ocitli nikoliv ti, kteří byli ohrožení, ale doporučená vybraná jména byla vymazána a předběhli je lidé zcela jiní. Více v článku zde. Fond Generace 21 jeho slova samozřejmě popřel a v tomto článku je označil za lež. Kolik másla na hlavě připadá za špatný výběr lidí a lhaní na pana Hasana a kolik na Generaci 21, to si netroufám soudit. Zodpovědnost by ale měla mířit za ředitelem této nadace. Pan Talafant na svém výběru ovšem trvá s tím, že pana Batto s rodinou by vybrali znovu.

Pokud sem budou přicházet bohatí lidé, kteří nebyli v nebezpečí, těžko tu budou šťastni a Češi budou naštvaní a zklamaní a ztratí naprosto důvěru ve smysl pomoci, když tu budou vídat reptající lidi, kterým je vše málo a kteří vyhrožují, že se vrátí, případně odejdou dál na západ, protože se domnívají, že tam se budou mít lépe.

Nadchnout se pro pomoc dobře živeným (a často vyloženě obézním) lidem, nastrojeným do značkových oděvů a drahých brýlí, mávajícím nejnovějšími telefony a tablety a hovořícím o tom, že všichni jejich příbuzní a známí na západě se mají lépe než oni tu, chce notnou dávku slepé důvěřivosti, naivity, sebezapření, ale taky agitace manipulátorů, kdy musí dav přesvědčit, že těmto lidem šlo opravdu o život, nemají se kam vrátit a opravdu netouží po ničem jiném, než se u nás usadit a pracovat.

Může být pravdou, že i kdybychom si sem dovezli opravdové trpící, dopadlo by v některých případech stejně. Že když už se dali na pochod, chtějí pro sebe získat ekonomické maximum a zázemí již dříve usazených krajanů. Alespoň by to však dalo nějaký morální smysl celé akce a nebudilo tolik podezření a otazníků nad činností, výběrem a smyslem celé nadace. Tyto otázky by však především měli klást sponzoři celé akce a ti, kteří organizovali sbírky a kteří chtěli pomoci opravdovým trpícím.

Chtít však těmto lidem ještě zaplatit letenky zpět (nebo dál na západ), by mohlo být moc i na tolerantní a loajální české křesťany, z jejichž peněz byla tahle putridní akce Generace 21 financována. Bude zajímavé sledovat, kdo jim případné letenky na cestu domů či dál do Evropy bude hradit. Dočkáme se dalších argumentačních veletočů, nebo se to překryje mlčením, jako tomu bylo v případě dovezených rodin s nemocnými dětmi ze Sýrie, kdy jedna obratem zmizela dál na západ a osud ostatních je tabu, o kterém se nemluví?

Zamýšlel se někdo taky nad tím, že kdyby se někdo z uprchlíků dopustil kriminality a byl vyhoštěn, že ho některé státy zpět nepřijmou, jako to předvedl loni Pákistán? Již dnes můžete najít na Google specializovanou skupinu českých advokátů, která si platí reklamu a zobrazuje se na první stránce Google s heslem Zastavíme vaše vyhoštění.

Na problém iráckých uprchlíků z Generace 21 již upozornila v lednu TV Prima v této reportáži. Pozornost se však soustředila na pitvání překladu jednotlivých slovíček. Napřed se J. Talafant farníkům za chování p. Batto omlouval zde. Pak se však případ ututlal, vina se hodila na reportéra Primy s tím, že lhal a uprchlíci jsou tu spokojeni.

Nyní už nelze utajit, že tu 33 lidí z 89, kteří zatím dorazili, není spokojeno a odchází. Buď už zpět, nebo dál na západ. Kolik dalších bude následovat, se ukáže. Z obdobné polské křesťanské akce, která se konala o půl roku dříve, nezbyl v Polsku téměř nikdo. Touha páchat dobro však byla zde natolik silná, že se někteří nepoučili a uvěřili Generaci 21, že tohle se u nás nestane, protože jejich odborníci vyberou skutečně jen ty, kterým jde v Iráku o život.

Kéž by se alespoň někteří z této zkušenosti poučili a nenechali se příště manipulovat a spíše se rozhlédli kolem sebe. Je tolik potřebných a mlčky trpících bytostí kolem nás. Jen nemají takovou publicitu a pomoc nemá takový ohlas. Přiznejme si, i když krajně neradi, že i v této oblasti podléháme snobismu a hysterii. Kdyby např. TV Nova udělala dojemnou reportáž o štěněti v nouzi, všichni se pořítí mu pomoci a servali by se právě o toto konkrétní štěně, i kdyby měli možnost si vybrat 7 jeho navlas stejných sourozenců, sdílejících s ním stejně krušný osud, kteří ale nebyli v televizi. Kdy a nad kým se máme dojmout, rozhodují u většiny společnosti média a lidé je ovládající.

Moci říci, že jsem pomohla uprchlíkům, má společenský ohlas a zvuk, protože o nich se mluví denně. Říci, že jsem pomohla bezdomovci, nemocné paní z ulice s jarním úklidem, chudým důchodcům s rozpočtem, doučováním dětí ze sociálně slabší rodiny v sousedství nebo pravidelným doprovodem dětí z dětského domova na kroužky, to asi nemá ten společenský lesk a nedodá tolik sebevědomí a adrenalinu jako pocit, že někomu právě zachraňuji život.

Vábeni chimérami, které nám nabízejí někteří cyničtí manipulátoři, nestoudně zneužívající tohoto pudu a ochoty pomoci, někteří ztrácí soudnost a podléhají výmyslům a citovému vydírání. Že přeháním? Stačí se podívat na inzeráty, nabízející dojemné příběhy trpících psů ze zahraničí, zachráněných před smrtí. Kdo řeší, že jsou z velké části směsicí lži a přehánění? Kdo přemýšlí o tom, že nám tu přetékají útulky vlastní, kde se psi navzdory zákonu tiše utrácejí taky, jen se o tom nemluví? Zamáčkneme pochybnosti a skousneme i nehorázný několikatisícový poplatek za adopci, protože si takto kupujeme silný příběh, adrenalin, svou denní porci dramatu a vědomí vlastní důležitosti, které nám dodává sebevědomí.

Nadací a neziskovek s lidmi, kteří díky tomu zdárně prosperují, vyrostlo jako hub po dešti, vědomo si toho, že i modernímu člověku je třeba koupě odpustků, jen je nutné je zabalit do tklivých příběhů, aby vzbudily patřičné emoce.

U pomoci lidem tyto psychologické mechanismy fungují stejně a mediální i charitativní manipulátoři to vědí naprosto přesně a řada z nich toho chladnokrevně využívá. Lžou a citově vydírají a předkládají příběhy, které lidé chtějí slyšet, protože vědí, že to funguje. Máme nedostatek pečovatelských rodin, ale zmanipulovaní lidé nabízejí domovy válečným sirotkům v míře, kterou ani neziskovky nestačí odmítat. Co na tom, že žádní váleční sirotci, kteří by se k nám dostali, jaksi nejsou k mání a taková pomoc není potřeba? Uprchlíci k nám nesměřují a jen procházejí za lepším.

Ale my chceme zachraňovat a pomáhat, tedy si sem nějaké dovezeme, o které se ještě budeme v zahraničí přetahovat s jinými státy. Už jsme zapomněli na rodiny s nemocnými dětmi z programu Medevac, které se sem podařilo dostat po dlouhé tahanici s ostatními státy, které chtěly též pomáhat a byly pro uprchlíky ekonomicky zajímavější? Některé z nich obratem pokračovaly na západ a daly tak přednost ekonomickému blahobytu před možností léčby nemocného dítěte a o dalších z tohoto programu se pro jistotu ani nemluví. Počítám, že kdyby léčba dětí probíhala úspěšně a tyto rodiny se zde usadily, slyšeli bychom o tom v médiích nejméně jednou do týdne.

Nevím kdo a proč měl potřebu sem např. importovat obstarožního bývalého ředitele školy, který si tu jen těžko zvykne a ještě hůř najde uplatnění (po jeho nadutém vystoupení, kdy tvrdil, že by za svůj plat uživil pět rodin a nespokojenosti s byty, pokládám za naprostou nehoráznost loňské ujišťování J. Talafanta v tisku, kdy tvrdil, že nejtěžší bylo vybrat jen 153 lidí, když je jich tolik potřebných, umírajících a v ohrožení života). Zde se psalo loni: "Pokud těmto lidem nepomůžeme, zemřou... Jsou ochotni pracovat i za minimální mzdu." Případně zde: "Buďto je vytrhneme z toho pekla, nebo tam zahynou" (D. Drápal). A už vůbec mi to nepasuje dohromady s tklivými příběhy, které p. Talafant překládal bulváru, když sháněl na akci peníze.

Troufám si tvrdit, že takto se lidé, kterým někdo zachránil život, nemají se kam vrátit, protože mají rozbombardované domy a žijí ve stanech v táborech, v žádném případě nechovají, a to ani ve stresu a nevěřím tomu, že např. pan Batto by sliboval pracovníkovi fondu zde pracovat za minimální plat a dělat cokoliv.

Jak se pan Drápal staví k fiasku této akce dnes, je patrno zde. Zodpovědnost očividně není to, co někoho z této nadace trápí, naopak ji svalují až dětinským způsobem na neznámého překladatele a objednatele autobusu. Nevím, co by kdo měl z toho, aby je přesvědčoval odejít a překladatele či právníka si může objednat každý. Navíc se domnívám, že Battovi jsou dospělí, svéprávní a připojení na internet, aby si mohli reálie a nebezpečí, před kterým je varovala nadace ověřit a zvážit riziko, do kterého šli naprosto vědomě. 4.4. D. Drápal uvedl ve vysílání ČT24, že při výběru uprchlíků byli závislí pouze na jednom člověku - S. Hasanovi a bezpečnostní prověrky uprchlíků se udály tak, že dostali od Ministerstva vnitra otázky, které se vybraným osobám prostředníctvím tlumočníka položily.

Ještě neuvěřitelnější alibistické vysvětlení důvodů, proč Iráčani odjeli do Německa, poskytl J. Talafant. Nutno poznamenat, že nikdo z Iráčanů neuvedl to, že by se zde necítil přijatý, naopak, Čechy označovali za milé a v Německu jako důvod uvedli příbuzenské vazby. Pokud se k něčemu vyjadřovala tato odchozí skupina s nelibostí, byla to výše podpory a nevyhovující ubytování. Navíc byli do poslední chvíle na Okrouhlíku v horské chatě, kde se o ně všichni starali, jak nejlépe uměli a s každodenním životem se ještě nepotkali, nepracovali a byty se jim teprve sháněly, takže těžko mohli narazit na nějakou nepřátelskou bariéru z české strany nebo nepřízeň všedního života. Navíc nemohli komunikovat v češtině.

R. Fiedler, který o ně pečoval na Okrouhlíku, tvrdí něco úplně jiného. Dva dny před odjezdem byla u nich návštěva příbuzných z Německa, které je přesvědčila.

Absurdní drama ještě uzavírá jiné tvrzení překladatele uprchlíků N. Albahriho, že uprchlíkům vadilo jednání Generace 21, dva dny netekoucí voda, levné potraviny a neumožnění si osobně prohlédnout další byty, které jim ukázali jen na fotkách.

Naprostí diletanti a prospěcháři z neziskovek spolu s politiky a médii dělají nenapravitelné kroky, měnící celou naši společnost k horšímu, aniž by kdokoliv za cokoliv pociťoval byť jen stín zodpovědnosti a zarážející je nejen to, že je jim to umožněno, ale i to, že jim nikdo za jejich působení nevystaví účet.

Jistě, emigrace je nepochybně nápor na psychiku a jak kdysi řekl Jan Werich, je pro člověka nad 20 let zlou macechou. Ale tam, kde jim každý odečítá první a poslední přání z očí a všichni se jim věnují v krásném prostředí horské chaty na maximum, učí je a baví výlety, v době, kdy ještě žádný z nich nemusel nastoupit do práce a potýkat se s realitou všedního života, bych spíš čekala od těch nespokojených stesky po domově, na obtížnost češtiny, trému z nového zaměstnání a starosti, jak v novém prostředí uspějí, nikoliv kritizování krásných bytů a žehrání, že všude jinde na západě by se měli lépe, než u nás.

Taková práce, jakou odvedla Generace 21, je medvědí službou nejen těmto uprchlíkům, ale všem, kteří přijeli s nimi, hrozila jim smrt a opravdu se zde chtějí začlenit a dalším, kteří budou následovat. Důvěru si člověk velmi těžko získává, ale lehce ztrácí. Nechápu, proč se v čele této společnosti ocitl zrovna pan Talafant. Jak se zdá, v živnostenském rejstříku podle míry negativních hodnocení firem dosahuje velmi tristních výsledků. Přesto mu naprosto slepě důvěřovali farníci i vládní činitelé.

Ministr vnitra 1. 4. 2016 pozastavil projekt Generace 21, neboť dalších 25 cizinců, kterým ČR poskytla azyl, požádalo o navrácení pasu, opouštějí ČR a pokračují do Německa. Opakuje se tak polská zkušenost, kdy z původně dovezených 160 křesťanů zůstalo v Polsku jen minimum z nich? Více v článku zde a zde.

Mnoho zklamaných Iráčanů se však vrací do vlasti i z Německa (Merkelová zmínila 3000 vracejících se Iráčanů měsíčně jen z Německa), Finska nebo Švédska, viz zde, zde, zde nebo zde.

Zde bych ještě připomenula mapku území, které ovládá IS a jehož plocha se naštěstí stále zmenšuje. Na ní je vidět, že naprostá většina Iráku je pod kontrolou irácké armády, tedy lze se kam uchýlit, aniž by hrozily krvavé genocidy.

Aktualizace: Německá policie tuto skupinu zadržela 3.4. a vrací ji do ČR v rámci readmisního řízení, viz zde. Do 7.4. mají povinnost opustit ČR, jinak budou podle slov ministra Chovance umístěni do detence a patrně následně vyhoštěni. Jestli odejdou sami nebo se umístí do detence a pak budou žádat o azyl znovu nebo (za asistence výše zmíněné právnické skupiny, pomáhající uprchlíkům bránit se vyhoštění) se budou s ČR dlouze soudit či vláda jim bude nucena zaplatit letenky do Iráku, to ukáže čas. Řidičům autobusu Němci připravili nepřijemné chvíle a hrozí jim obvinění z převaděčství.

O den později (4.4.) se situace opět diametrálné změnila. Tato skupina prý nebude do Česka vrácena v rámci readmisní dohody, ale požádala v Německu o azyl. Více zde. Pokud však Německo nerespektuje Dublinskou dohodu, zajímalo by mne, kolik Iráčanů zůstane v ČR po tom, co viděli, jak to jejich kamarádům vyšlo.

5.4. je opět vše jinak a Němci chtějí Iráčany vrátit zpět do ČR a již se objevují zprávy, že pokud jim hrozilo nebezpečí (a Battovi tento status skutečně splňují, podle slov J. Talafanta), nelze je vrátit zpět do Iráku, pokud sami nechtějí a mohou si o azyl požádat znovu. Navíc Brusel má plán, kdy azyl nebudou udělovat členské země, ale bude o něm rozhodovat sám.

14.4. dalších 16 iráckých uprchlíků, sídlících v Brně, si vyzvedlo pasy a míří do Německa. Před hranicemi byli zadrženi a o den později požádali znovu v ČR o azyl.

19.4. si těchto 16 Iráčanů azyl rozmyslelo a chce zpět do Iráku. Náklady na jejich cestu zpět do Iráku zatím uhradil český stát.

4.6. Německo chce 25 Iráčanů vrátit zpět do ČR a zamítlo jejich odvolání proti jejich vyhoštění z Německa.

11.8. Iráčané, kteří prchli z ČR, v Německu zůstanou. Mají azyl, nebo zmizeli.

17.9. Iráčané z kauzy kravín jsou v Maďarsku, mohou zkusit znovu žádat o azyl.

21.9. Saský ministr žádá deportaci iráckých křesťanů zpátky do Česka

22.9. Rodina iráckých uprchlíků se vrací z Česka zpět do vlasti

Autor: Dana Bočková | čtvrtek 31.3.2016 19:32 | karma článku: 48.03 | přečteno: 22808x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 185 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 13.73 | Přečteno: 206 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 28.75 | Přečteno: 613 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.27 | Přečteno: 529 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 472 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...