Opravdu se někdo domnívá, že bezdomovce lze zasadit do bytu a tím je vše vyřešeno? Řekla bych, že takový projekt tady byl a nikam to nevedlo. Což takhle se spíš inspirovat ucelenou národní koncepcí prevence bezdomovectví?
Brno chystá radikální a v Česku ojedinělý projekt na řešení bezdomovectví a problému ubytoven pro sociálně slabé. Zastupitelé z hnutí Žít Brno ve spolupráci s Platformou pro sociální bydlení připravili a prosadili pilotní řešení, v rámci kterého poskytnou městské byty lidem v bytové nouzi, a to bez jakýchkoli žádostí či předchozích zásluh, na základě losování. Více v článku zde a zde. Tento koncept Platforma pro sociální bydlení prosazuje už od r. 2014 a ohání se touto studií. Nutno říci, že zrovna tak existují protichůdné studie, které propagují nikoliv byt jako první, ale byt až v momentě, kdy je na to klient po různých mezistupních připraven.
Řekla bych, že takový projekt tady byl mnohokrát a nikam to nevedlo. Respektive vedlo - k tvoření ghett typu Chanov nebo Janov. Vybydlené byty, skrz které je vidět, by mohly hovořit a mohli by hovořit i obyvatelé, kteří byli obětováni v zájmu integrace problémových rodin nepřizpůsobivých jako vhodní sousedi, kteří měli nepřizpůsobivé vychovávat. Třeba o zničení nervů, tržní ceny svého bytu a ve finále úprku z lokality, kam se sestěhovali pak rychle podobní lidé.
Jednorázové hurá akce, kdy aktivisti pomáhali oholit, obléknout bezdomovce, natočili o tom dokument, ve kterém se plácali po zádech a posvěcení andělským zlatým prachem milosrdenství, o kterém se domnívali, že jim krom výtahu na sociální a mediální výsluní přihraje krom slávy i další sponzory. Je s podivem, že se o výsledky jejich snahy tak málo zajímají ti, kteří nad jejich činy dojatě slzí nad novinovými články a povrchními filmovými dokumenty. Např. zde - nemusím ani dodávat, že tento bezdomovec zmizel a navzdory ujišťování, že se jim ozve, ho víckrát nikdo neviděl a ani o něm neslyšel.
Daleko efektivnější řešení bezdomovectví podle zahraničních studií, zabývajících se tímto jevem, je prevence, aby se lidi na tu ulici především nedostali. Jak složitá je reintegrace bezdomovců do společnosti, napovídá tato studie.
Konstatovalo se to i v Koncepci prevence řešení bezdomovectví, která byla moc hezky zpracována a bylo v ní zahrnuto mnoho mezistupňů pomoci, včetně stanového městečka pro bezdomovce na okraji městských čtvrtí, výběru a vyčlenění těch, kteří chtěli začít pracovat a jejich podpora, vč. práce a bydlení, lékařská péče pro bezdomovce, help linka policie pro tyto případy na ulici, mobilní tým, vyhledávání duševně nemocných mezi bezdomovci a jejich léčba atd. atd.
Mělo to jen jednu chybu - nikdy to nezačalo fungovat. Podobný plán už tu byl vytyčen v r. 2007 a ani stínem se k tomu nikdo nepřiblížil. (Výmluvy na nedostatek peněz byly univerzální a já jim i věřila. Do té doby, než se objevila migrační krize a zázračně se ukázaly stamiliony a byty, které se rozdávaly s lehkostí a nonšalancí, se kterou sypeme drobné či konfety na maturanty na plese. Najednou peníze nebyly problémem.)
Odborníci řešící bezdomovectví ví moc dobře, že začlenění bezdomovce z ulice do společnosti trvá zhruba stejně tak dlouho, jako na té ulici pobýval, dát mu byt tedy nic neřeší, skončí tam znovu a platit mu doživotně nájem, aby mohli dokázat, že si byt udržel, aniž by se léčil ze závislosti a šel do práce, k čemu to povede? Jen proto, aby se mohli pochlubit "úspěchem", že tam bezdomovci vydrželi? Proč by nevydrželi, když za ně někdo bude platit náklady na byt a nic se od nich nebude chtít? Co je bude pak motivovat jít do práce nebo se léčit?
Především by se tedy řešitelé měli soustředit na ohrožené lidi, aby se na ulici vůbec nedostali. A když už na ní jsou, pomáhat bytem a prací skutečně těm, kteří o to stojí. Viz třeba kontejnerové bydlení pro bezdomovce, kteří na oplátku udržují místo, kde byla černá skládka, co se osvědčilo v Praze 9.
Dávno se ví a publikovalo se, že zakládat jen další ubytovny a jídelny pro bezdomovce je neefektivní a problém neřeší, protože nemotivovaného bezdomovce nezachrání před ním samým vůbec nic.
Krásný a ukázkový případ byl bezdomovec Miroslav Szamszeli, který zachránil miminko z popelnice a tehdejší primátor Bém ho "za odměnu" díky mediálnímu tlaku dostal do ubytovny. Szamszeli pak skončil v Bohnicích, pokusil se o sebevraždu, pak utekl, byl chycen, léčen na závislost na alkoholu, chvíli pracoval na lodi Hermes jako údržbář, pak opět propadl alkoholu, dostal se do léčebny, kde ve finále zemřel, když se udusil soustem salámu.
Brněnské byty mají být rozdávány na základě losování. K bytům se tedy dostanou lidé bez jakékoliv přípravy a výběru. Tedy i lidi s kriminální minulostí či přítomností, lidi bez hygienických a pracovních návyků. Lidi závislí na drogách, alkoholu či automatech. Jak to asi může dopadnout?
Přimlouvala bych se spíš za to, aby zastupitelé a rozdávači vzali rozum do hrsti a soustředili se na celkový koncept řešení a spolupracovali s těmi, kteří problematiku bezdomovectví opravdu znají, jsou schopni vytipovat správné klienty, kteří neselžou tak snadno a znovu též zvážit, jestli bylo moudré rozvolnit pravidla psychiatrických léčeben v léčbě závislostí, kdy se tam dostávají do léčby jen ti, kteří se léčit chtějí.
Jak jsou i příbuzní často bezmocní a dívají se na úmrtí v přímém přenosu, kdy závislý často se sebou samým likviduje zdárně i celou rodinu, to mohl naposledy sledovat národ na případu I. Bartošové. Obrovské procento bezdomovců je závislých, co tedy začít spíš zkoumat cesty, jakou léčbou a pomocí tyto lidi vracet do života, nebo tedy aspoň ty, kteří chtějí?
Navíc - rozdávání bez zásluh a snahy udělá velkou morální škodu v myslích těch, kteří ještě pracují, na byt přes veškerou snahu nedosáhnou a jen sledují, jak se byty rozdávají nebo nabízejí migrantům a sociálně nepřizpůsobivým.
Ne, není to závist. I zvířata jako šimpanz a pes při pokusech odmítala spolupracovat s výzkumníkem, který je šidil a porovnávala odměnu, kterou poskytoval ostatním. Viz třeba výzkum se psy F. Rangeové, kdy pes, který nedostal za podávání packy odměnu a jeho psí soused ano, packu přestal po chvíli podávat vůbec a velmi výmluvně naznačoval, že bez odměny ani ránu - video. Šimpanz nespravedlivou odměnu začal po výzkumníkovi rovnou házet. Lidé pocit spravedlnosti potřebují ještě více, jinak se staví veškeré poctivé snažení a morální normy kamsi do stoupy.
Je děsivé, jakým "odborníkům" bez zkušenosti a znalostí jsou svěřována řešení celospolečenských jevů, jak tito lidé jsou schopni doslova destruovat celé systémy napříč školstvím, sociální oblastí či zdravotnictvím, které s láskou a péčí budovali staletí naši předci a jak nikdo za nic nemá zodpovědnost, když se to nepovede a ještě nám drze tvrdí skrz média, že jejich fiasko je vlastně úspěchem. Pro příklad nemusíme chodit daleko, poslední akce podobných amatérů z Generace 21 přišla ČR více než na 100 000 Kč za letenky zpět pro Iráčany, a to zdaleka není poslední výdaj ze státní kasy za tuhle putridní akci, tím jsem si jista.
Nejsem žádný nelida. Podporuji vznik kontejnerového bydlení za údržbu skládky pro bezdomovce i v naší obci, kupujeme s manželem časopis, který bezdomovci prodávají v rámci prvního resocializačního kroku po ulicích, nosíme vyřazené šaty do charitativního šatníku a další věci do azylového domu pro matky s dětmi. Posílám do charity k bezdomovcům dárce, kteří do útulku nosí deky a matrace, protože v útulku se využívají minimálně. Našla jsem práci jedné nastávající matce, kterou vyhodil manžel a vybavila ji kompletně věcmi na miminko.
Pomáhala jsem několika bezdomovcům v tíživé situaci a byla jsem velmi smutná nad tím, jak naprosto k ničemu mi byly v situaci akutního ohrožení umrznutím člověka všechny organizace na pomoc bezdomovcům a musela jsem si poradit sama.
V případě ubytování dalšího z nich, o kterého se postarala kamarádka, to byl velký závazek až do jeho úmrtí, kdy se řešilo ubytování, důchod, LDN, dialýza ledvin, dluhy a spoustu dalších věcí, včetně ubytování, léčby a hledání domovů psům od dalších bezdomovců v tíživé situaci.
Ani jeden člověk z neziskovek a organizací na pomoc bezdomovcům nebyl ochoten za takovým člověkem dojet a popovídat s ním, natož pomoci. Dokonce nebyli schopni ani poradit další odborníky. Spojovala je pouze jedna vlastnost - odbýt mne co nejrychleji.
Díky tomu, že jsem si v takových situacích nějak musela poradit s přáteli sama, jsem však dostala velmi cennou zpětnou vazbu od příbuzných, sociálních i zdravotnických zařízení, měla jsem možnost sledovat, co má a nemá efekt v dlouhodobějším hledisku. Rozdávání bytů bez zásluh to rozhodně není. Navíc např. drogově závislým lidem, kteří z bytu udělají obratem brloh a svým sousedům často ze života očistec. Já jsem byla jedním z takových sousedů, ale to už je jiný příběh, který jsem v blogu popsala dříve.
