Zrušení pořadu Kupředu do minulosti jako boj proti alternativním názorům ve veřejnoprávním prostoru, nebo spíš dalším krokem k omezování svobody projevu a demokracie? Opravdu potřebujeme cenzuru a mentální inkvizici?
V neděli 11.12. jsem sepsala „petici“ – přesněji řečeno otevřený dopis generálnímu řediteli Českého rozhlasu Zavoralovi jako protest proti zrušení pořadu Kupředu do minulosti.
Ti, kdo měli pořad rádi, rozhořčeně reagovali na jeho facebookových stránkách (pořad jen na fb má přes 8300 fanoušků) a mnoho z nich podpořilo i můj protest podpisem. Na facebooku vznikla i skupina za zachování tohoto pořadu. Jiní lidé na to reagovali stylem: Rozhlas neposlouchám, co je mi do toho?
Ve skutečnosti si ani tak nemyslím, že se mi podaří tímto donutit ředitele Zavorala ke změně jeho postojů a odpověď rozhlasového ombudsmana ve stylu, že se pořad vyčerpal a přežil neberu vážně, vzhledem k reakcím jeho fanoušků i jeho hostům, kteří mají přednáškové sály plné, ale jde mi o to upozornit, co se děje s myšlenkovou pluralitou, svobodou slova a demokracií; chci, abyste si toho všímali, nepomíjeli to s tím, že se vás to netýká. Možná nyní ne, ale jednou bude, protože když se tento vlak dá do pohybu, velmi těžko se zastavuje. Až zastaví u vašeho prahu nebo probourá zdi vaší svobody a vymrští vás z pracovní židle či omezí vaše svobody a práva, možná pak už bude pozdě. Arogance cenzorů a mentálních inkvizitorů roste úměrně tomu, jaký prostor jí poskytneme.
Co se však ohledně tohoto otevřeného dopisu dělo dál? 15. 12. se v LN objevila pozoruhodná reakce předsedy spolku Sisyfos, který loni proti pořadu protestoval. Po přečtení bych měla chuť téměř svůj magisterský diplom z psychologie hodit do stoupy a rdít se, kdykoliv půjdu kolem.
Pan bakalář Kyša se o pořadu vyjadřuje tak, že máte pocit, že si tam podávala dveře Cikánka Jolanda s chovanci ústavu pro mentálně narušené, kterým se nějakým nedopatřením podařilo přelézt plot a doběhnout si na rozhovor do rozhlasu. Pan Kyša hřímá, že veřejnoprávní prostor musí přinášet podložené a pravdivé názory, a moderátorka, pokud si pozve šiřitele alternativního směru, s ním nesmí souhlasně přitakávat, ale oponovat mu (a patrně by tam měla předvádět to, co je obvyklé na jiných stanicích – nenechat hosta říci souvisle v kuse ani tři slova, aniž by mu neskočila do řeči, nepoužila ironický tón hlasu, který by posluchače nenechal na pochybách, co si o svém hostu myslí a většinu vysílacího času dát prostor jeho protivníkovi, který má ten správný názor, případně ho proplkat sama hlušinou o ničem).
V závěru komentáře si pan Kyša pochválí, jak je dobře, že pořad byl zrušen a je tomu rád a pohaní posluchače, kteří „peticí“ dali najevo nesouhlas se zrušením pořadu, protože je zřejmě považuje za nedovtipy ducha mdlého, kteří nepochopili, jak jim z éteru prýští do jejich nechráněných domácností nefalšované zlo v podobě necenzurovaného nesprávného hosta. Původně recesistický spolek Sisyfos se pod Kyšovým vedením stává spolkem svaté inkvizice, jeho stížnosti a nátlak na radu ČRo mu nestačil, nestačilo ani zrušení tohoto pořadu, ještě v podobě nejapného článku Kyša tančí na jeho hrobě.
Pojďme se tedy podívat, kdo v pořadu vystupoval. Zde můžete nahlédnout do archivu. Narazíte většinou na renomované odborníky, léčitelů je tam vskutku pomálu, zaznamenala jsem v programu pouze tři, ale systematicky je nepočítala. Nesledovala jsem jejich vystoupení, nemám problém s tím, že když mne něco nezajímá, umím rozhlas vypnout.
Velmi mne však potěšil v tomto pořadu třeba pan Frýbort, hovořící o islámu, krásné bylo slyšet pana Cílka a zajímavý byl i pan Matyáš Zrno a jeho zkušenosti z Afghánistánu, těšila jsem se na břitké politické analýzy Petra Robejška, ocenila jsem zkušenosti z výchovného ústavu pro mladistvé psychopatologa Andreje Drbohlava, těšila jsem se na psychiatra C. Höschla, spisovatele B. Kurase a zaujal mne i psychiatr a teolog M. Kašparů, cestovatel M. Zikmund, antropolog M. Zelený, egyptolog M. Bárta, agrární analytik P. Havel i preppeři. Ačkoliv jsem s nimi ne ve všem souhlasila, donutili mne přemýšlet nad řadou otázek. Věřím, že každý by si mohl v tomto pořadu najít svého hosta, který by ho potěšil a jen doufám, že archiv s rozhovory s nimi nebude smazán.
Setkání s J. Duškem byla pohlazením po duši. Nemusím věřit jeho pohledu na život, Toltéky nebo alternativní medicínu, přesto mne nesmírně obohatí svým entuziazmem, laskavostí, dobrou náladou, vtipem, pohotovými reakcemi. Donutí k zamyšlení nad něčím, co by mne jinak nenapadlo, učí mne toleranci, kdy bez nelibosti mohu přijímat a vážit si někoho s jiným názorem, a tento je schopen mi navíc prozářit den dobrou náladou. Lidé mají i vyšší než jen odborně vědeckou hodnotu.
Ale lidé jsou zároveň též obdařeni kritickým myšlením, aby nepřijali to, s čím nesouhlasí a to, co je nezajímá, vypnuli. A naopak - cenzurou nedocílíme ničeho, jen si lidé to, co chtějí slyšet, najdou na internetu nebo jinde. Jako jsme my, co pamatujeme socialismus, hledali své pravdy v divadlech, na koncertech, šířením samizdatu nebo svobodným setkáváním na vandrech.
A pokud to pan Kyša a spol. není schopen vstřebat a volá po cenzuře, ve skutečnosti tak prozrazuje spíše něco o sobě, své úzkostlivosti, sociální neobratnosti ap. Prokazuje tak spolku Sisyfos opravdu medvědí službu, pokud si někoho takového zvolil do svého čela.
Zaříznout jen tak 2. nejposlouchanější pořad Dvojky za rok 2015 (viz statistiku) a 1. nejposlouchanější pořad za rok 2014 (statistika), to se jen tak nevidí. Jak se na to dívá zákon? Podle stránek Českého rozhlasu o poslechovosti se praví zde toto: "Český rozhlas má ze zákona povinnost vysílat nejen objektivní, ověřené, vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů, vyrábět a vysílat zejména zpravodajské a publicistické pořady, ale také pořady pro menšiny, o víře a podobně (viz zákon č. 484/1991 Sb. o Českém rozhlasu). Český rozhlas má prostě - bez ohledu na zisk - vysílat tak, aby každý posluchač na našich stanicích našel to, co ho zajímá, vzdělává nebo jinak obohacuje."
Ostatně, jak je to s těmi vědeckými pravdami, dává nahlédnout fundovaný článek uznávaného neuropatologa MUDr. Koukolíka zde nebo Lukáše Kovandy o tom, kolik podvodů se ve vědeckém světě vyskytuje a jak vnitřní nejistota nad vlastním vědeckým posláním nutí některé vědce bojovat proti tzv. pavědcům.
Nepotřebuji, aby mi někdo určoval pravdu a dělal si na ni monopol. I já bych mohla široce polemizovat s mainstreamovými názory, které často v rozhlase zaznívají. Jestli je v rozhlase něco nevyvážené, pak právě tyto politicky korektní názory, které jsou někdy značně odtržené od reality. Ty však nikdo neneutralizuje protinázorem a, jak se zdá, to panu Kyšovi nijak nevadí.
16.12. na Kyšův úderný článek, za který by se nemusel stydět lecjaký stalinistický bojovník s oportunisty, odpověděl též manžel Martiny Kociánové pan Tomáš Tureček.
Ve skutečnosti pan Kyša není hlavní problém. Problémem jsou ti, kteří se tlakem podobných lidí, snažících se prosadit a vyřvat si ten jejich pohled na pravdu a svět jako ten jediný a správný, hroutí a ustupují jim. Arogance některých takových lidí jde až za hranice médií a dávají nám co chvíli vědět, že jejich pohled na svět a pravdu je nadřazen někdy i dodržování zákonů, porušování demokratických principů a opravňuje je k jakékoliv zvůli. A v tom vidím problém daleko větší.
Pokud vás zneklidňují hoaxy a nesmysly a kladete si otázku, jak s nimi bojovat. poslechněte si názor psychiatra C. Höschla. Neochrání nás totiž žádná cenzura médií a internetu, je potřeba používat kritické myšlení, ověřovat si zprávy a zacházet s lidmi jako se svéprávnými dospělými, nikoliv je mistrovat cenzurou, která nás opravdu zavede plnou parou do minulosti. Ale do minulosti tuhé socialistické normalizace, které mají ještě všichni její pamětníci plné zuby.
Aktualizace: Kupředu do minulosti ohlásilo, že pořad bude od ledna 2018 opět obnoven. :)
