O tabuizovaných tématech jako společenských testech přizpůsobivosti jedinců ve společnosti, Zlatém slavíku i Antichartě.
Společnost si vždy určí tabu. Tabuizovaná slova a znaky, které slouží jako test přizpůsobivosti populace a vznikne tak možnost trestání těch, kteří mají potřebu se proti ní bouřit.
Je zhola jedno, jaká tabu si společnost k tomu testu vybere. Zafunguje to spolehlivě, ať je to cokoliv. A pak je možno rozehrát oblíbené hry na Pussy Riot, Orlík, Ortel, Řezníka, Kohouta, Landu, uniformu SS nebo srp s kladivem ap.
Čím více společnost přitahuje otěže, tím více tabuizovaných témat se vyskytuje. A k nim přibydou samozřejmě i drábi a konfidenti, kteří je sledují a trestají.
Na nesmyslné zákony se nabalují absurdní práskačské organizace, ale i bradavkové hlídky, ministerstva korektnosti a jiné bizarnosti. Akce budí reakci a celý koloběh eskaluje.
Vždy si při takovém umělém skandálu vzpomenu na jednu povídku K. Vonneguta o mimozemšťanech, na jejichž planetě bylo tabu jídlo a jeho požívání. Místo porno kin měli ve městech kina, kde chlípníci fascinovaně zírali na to, jak se lidi na plátně přejídají, šťáva jim tekla po bradě a jídlo padalo pod stůl, protože na této planetě už žádné přírodní jídlo nebylo a obyvatelé se živili čímsi nechutným, vyrobeným z ropy.
Až nás pohorší překročení nějakého tabu, zkusme pomyslet na dané téma s nadhledem a nebrat to tak vážně, ale též se nehroutit ani z toho, co nám na hlavu vysype kritik. Většinou se totiž stejně jedná jen o nafouklou bublinu a manipulaci někoho, kdo skandál rozehraje.
Nedávno to byli dotčení italští Židé, kteří se bouřili, když tu naše policie popsala migranty bez dokladů fixkou na předloktí. Nevadilo to migrantům, nijak se to nedotýkalo ani těch Židů, ale téma přímo vybízelo ke zviditelnění se. Místo, abychom tu hysterii nechali plavat, začala se naše policie omlouvat a slibovat, že k tomu již nedojde.
Včera večer měl zas svou velkou chvíli pan Banga a skupina Ortel. Jsem zvědavá, do jakého povyku to zase nakvasí a kdo se nám bude snažit namluvit, jen proto, aby sám sebe zviditelnil, že ti, kdo tleskali Ortelu, by měli dostat stopku do České televize a ostatní umělci by na ně měli veřejně naplivat. Možná by se zas hodila taková demonstrativní Anticharta, co říkáte? Pěkně by se tam všichni sešli a podepsali za přítomnosti kamer, abychom ty správné hned viděli a nad ostatními si odplivli a zazdili je nezájmem.
Nemnožme tabuizovaná témata a nepřipravujme se tak o svobodu slova, i když nás to uráží. To, že něco někdo neříká nebo nezpívá veřejně, nic neřeší a neznamená, že se tak neděje vůbec. I když se nám to sebevíce nelíbí, demokracie má samoočistné procesy. A pokud funguje tak, jak má, měla by to společnost unést a skandální hluché téma časem odumře samo na nezájem, kdy není kolem nikdo, kdo z něho ten skandál dělá. Jak říkal Miroslav Horníček, hloupí by se měli nechat mluvit, protože mlčící hloupý se pak neprozradí tak snadno, jako když otevře ústa. Nebo naopak, téma ožije a začne se o něm konečně mluvit veřejně a tím se otevře cesta ho začít místo vzájemného urážení a nálepkování řešit.
Pod touto veselou hrou na četníky a zloděje (nebo urážející a pohoršené) zaniká totiž nejen svoboda slova, ale především podstatné změny zásadních věcí, o které ve společnosti jde. Tabu je totiž též nejen společenský test nebo skvělý reklamní tah, ale i výborná mlžná clona pro ty, kteří v povyku nad hloupostmi tiše konají to, co nechtějí, aby bylo viděno.
